Vše o květinách

Jiřinka (Dahlia) byla objevena v Mexiku v roce 1784 a v Čechách se začala pěstovat kolem roku 1830 zásluhou dašického faráře J. Turka, který měl ve své sbírce přes jedenáct set odrůd. Dnes je světový sortiment rodu Dahlia tvořen mnoha tisíci odrůdami a každoročně jich přibývá kolem dvou set. Jiřinka je u nás díky své rozmanitosti velmi oblíbená a její květy zdobí prakticky každou zahradu. Aby rozkvétaly každoročně, je nutné jim zajistit správné přezimování.

Nejprve odřízneme asi patnáct centimetrů nad zemí stonky a pak opatrně uvolníme hlízy z půdy, použijeme k tomu rycí vidle. Uvolněné hlízy vyndáme a alespoň zhruba dřevěným kolíkem očistíme od zeminy. Hlízy jsou křehké a snadno se některá část ulomí, proto pracujeme co nejšetrněji. Každou hlízu si hned označíme, aby se nám jednotlivé odrůdy nepomíchaly. Hlízy necháme dobře oschnout, musíme je však převrátit, aby mohla z dutých stonků vytéci voda. Nejlépe nám poslouží bedničky, přes které položíme laťky. Mezi ně pak umístíme hlízy stonky dolů.

Před vlastním uskladněním můžeme hlízy poprášit některým fungicidem, abychom je ochránili před houbovými chorobami. Pak je uložíme do bedničky nebo krabice na vrstvu rašeliny, zasypeme rašelinou a uložíme ve vhodném prostředí. Místo uskladnění jiřinek má být mrazuprosté, dostatečně vzdušné, suché, s vhodnou teplotou. Při vysoké skladovací teplotě se hlízy scvrknou a v následujícím roce nevytvoří žádné silné výhony nebo nevyraší vůbec. Pokud nemáme jistotu, že je místo uskladnění zcela mrazuprosté, zabalíme hlízy do několika vrstev novinového papíru a na ně položíme ještě další zmačkaný novinový papír nebo čistou slámu. Celou bedničku také můžeme obložit slámou či jiným izolačním materiálem. Ideální prostředí pro přezimování jiřinek je místo s teplotou 5 - 8 oC a relativní vlhkostí 85 - 90 %.

Hlízy jiřinek obvykle uskladňujeme v bedničkách pouze v jedné vrstvě. Pokud máme málo místa, můžeme je uložit i ve dvou či třech vrstvách, ale během zimy je musíme častěji prohlížet, jestli jsou zdravé.