Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiřinky

14. 4. 2007
Jiřinky v březnu

V březnu ještě odpočívají hlízy jiřin uložené ve sklepě – způsoby zazimování hlíz se včas dozvíte na podzim, v některém z dalších dílů našeho seriálu. Pokud rozmnožujete jiřiny pouze dělením hlíz, máte ještě několik týdnů volna. Pokud však chcete mladé rostliny získat řízkováním, pak polovina až konec března je mezní termín, kdy z matečních hlíz ještě můžete získat květuschopné řízkovance. Optimální pro založení hlíz je únor, ve velkovýrobě se jiřinky “probouzejí” už v lednu. Obecně lze říci, že čím dříve založíte hlízy, tím více řízků můžete získat, i když samozřejmě hodně záleží na individuální množivosti konkrétní odrůdy - už tady vás musím zklamat – čím hezčí odrůda, tím hůře se množí. Jen několik skvělých odrůd má i výborný množitelský koeficient, takže se mohou stát základem nabídky specializovaných firem. Nám však postačí několik nových rostlin pro rozmnožení oblíbené odrůdy nebo k obdarování přátel, takže se nemusíme bát řízkovat žádnou z pěstovaných odrůd.

Takže – jak na to ? Vybrané zdravé a ne příliš velké hlízy položíme do truhlíku nebo bedničky naplněné do 20 cm dobrou, živnou zemí s přídavkem kompostu. Hlízy zatlačíme tak, aby jejich horní třetina byla nad povrchem substrátu. Optimální teplota je 20-25 oC. Příznivá je vyšší vzdušná vlhkost spolu s nepřemokřeným substrátem. Narašené výhonky se dvěma páry listů odlomíme s patkou (malý kousek matečné hlízy), nebo odřízneme ostrým nožem v místě jejich spojení s hlízou. Řízky s patkou lépe koření, ale sklidíme jich méně, než kdybychom je odřezávali. Můžeme použít práškový stimulátor nebo prášek z dřevěného uhlí, ale řízky jiřinek vcelku ochotně zakoření i bez žádných úprav. Napícháme je do truhlíku s pískem, perlitem, nebo jiným lehkým substrátem a udržujeme vysokou vzdušnou vlhkost – překrytím fólií, nebo umístěním do plastového parapetního skleníčku. I několikrát za den řízky rosíme – ale substrát nesmíme přemokřit ! Asi za dva týdny řízky zakoření, za další dva týdny řízkovance přesadíme do malých květináčků se zahradnickým substrátem a zaštípneme je. Sice tím o něco oddálíme kvetení – nezaštípnutí řízkovanci mohou vytvořit jeden malý kvítek už v sadbovačích – ale vícevýhonové rostliny budou o něco nižší, přinesou později více květů a budou také více odolné rozmarům počasí. Řízkovance sázíme po ledových mužích, zpočátku jim musíme věnovat více pozornosti, protože nemají tolik zásobních látek jako zasazené hlízy, ale po ujmutí velice dobře porostou a do podzimu vytvoří pěknou hlízku.

Pokud vám postačí několik málo rostlin z rozdělených hlíz, řiďte se následujícími radami : v první polovině dubna vyneste jiřinky ze sklepa, oklepejte je od případných zbytků půdy, která na nich ulpěla při podzimní sklizni, odřízněte zahnívající nebo suché bulvičky až v místě jejich napojení, zakraťte dlouhé kořínky vyrůstající z bulviček a loňské stonky zastřihněte na 1-2 cm. Podívejte se, jak je hlíza “stavěná”. Obvykle je dobře patrné, jakým způsobem hlíza přirůstala a sama vám napoví, kudy vést řez, aby vznikly dva nebo více oddělků. Některé větší hlízy se v předjaří už samy rozpadají na menší části, takže je stačí jen očistit a zakrátit stonky. Pokud je hlíza velká a kompaktní, nebojte se použít i hrubou sílu - roztrhněte trs rukama, vezměte si na pomoc sekáček nebo velký nůž. Nadělte tolik hlízek, aby se každá vešla do spojených dlaní. Vůbec neplatí, že velká hlíza znamená množství květů - naopak - z velkých hlíz vyrostou obrovské trsy se spoustou výhonů a listů, ale květů bude poskrovnu. Navíc takové rostliny degenerují a ztrácejí na hodnotě. Opravdu stačí vysadit takovou hlízku, kterou sevřete do dlaní, i menší hlízky – třeba jen jedna nebo několik málo bulviček vytvoří pěknou rostlinu, dočkáte se pěkně vybarvených a vytvarovaných květů na dlouhých a pevných stopkách. Jiřinka se z malé hlízky omladí a ozdraví, na podzim sklidíte asi tak velkou hlízu, jakou by vytvořila rostlina z řízku – právě tak velkou, která je příští rok ideální k sázení.

Při dělení musíte mít na paměti, že na oddělku musí být nejméně jedno očko, ze kterého jiřina vyraší. Nestačí jen samotná bulvička, musí mít i kousek loňského stonku, u kterého jsou nová očka. Ty jsou nyní dobře vidět pouhým okem, protože jiřinky i ve sklepě vycítí, že se blíží jaro a začnou očka zvětšovat. Více narašené výhonky jsou citlivé na vylomení, pozor tedy při manipulaci s hlízami.

Řezné plochy na rozdělených hlízách zasypejte práškem z dřevěného uhlí, postačí i popel ze dřeva, posypejte jím celou plochu rány a prstem rozetřete tak, aby žádné obnažené pletivo nezůstalo holé. Zabráníte tím infekci plísněmi.

Nadělené hlízy jiřin je dobré dát na světlé, ne příliš teplé místo (10-15 oC), například k oknu na chodbě, kde není průvan. Na světle se hlízy rychle probudí a naraší, takže při sázení počátkem května už budete vidět, že sázíte zdravou, narašenou hlízu, která je správně “nastartovaná” , po zmrzlých vyžene výhony ze země a rychle poroste. Je to stejné jako s předkličováním brambor – také jim urychlíte vegetaci, když je sázíte narašené.

Je možné, že některé hlízky jste po zimě našli scvrklé a seschlé – nevyhazujte je ! Pokud nejsou opravdu tak suché, že úplně ztvrdly a lámou se, pokud jsou ještě pružné a jsou viditelná očka, namočte je celé přes noc do vlažné vody, pak je nechejte oschnout a znovu je namočte. Hlízy načerpají ztracenou vodu a je velká šance je zachránit. Můžete je také zasadit do květináčků a postavit za okno nebo do skleníku. Uvidíte, že i takové hlízky, které jste oplakali, vyrostou a vykvetou.

Tak, teď necháme jiřinky pěkně narašit a za měsíc si povíme vše o jejich sázení.





Jiřinky v dubnu a v květnu

Výběr stanoviště

  Jiřinky zásadně sázíme na osluněná místa v zahradě. Domovinou původních druhů jiřinek je žhavé Mexiko a tudíž i dnešní odrůdy vyžadují ke svému zdárnému růstu a kvetení sluníčko. Není dobré příliš větrné stanoviště – rostliny se pak lámou. Také zahrada v mrazové kotlině je pro jiřinky nevhodná, protože mráz nás může překvapit v zářijové nejmohutnější fázi kvetení a je to pak zoufalý pohled. Dostatek světla je však nejdůležitější - na zastíněných záhonech budou rostliny slabé, vytáhlé a mnohem více náchylné k poškození chorobami a škůdci. Pokvetou málo, květy budou mít slabé stonky a nedosáhnou svého typického vybarvení, bohužel ani hlízy sklizené na podzim nebudou dobře vyvinuté. Umístění na slunečné stanoviště je opravdu prvním a zásadním krokem pro radost z pěstování jiřinek. Pokud máte zahradu zastíněnou stromy nebo okolní zástavbou, vůbec s jiřinkami nezačínejte, pro tato místa je dostatek jiných pěkných květin.
  Naopak extrémní případ, který také nedoporučuji, je vysázení jiřin před bílou jižní zeď domu. Zde může docházet k “vyšisování” barev květů, především tmavě kvetoucích odrůd. Je zde na místě však připomenout, že pomalu rostoucí hlíza na sušším stanovišti přes zimu určitě nepodlehne hnilobě, pokud jí zajistíte alespoň základní nároky na přezimování.

  Na půdu nejsou jiřinky nijak zvlášť náročné. Spokojí se s každou zahradní zemí, vyšší nároky mají na vápník v půdě, proto také záhony po jiřinkách jsou na vápník chudé a doporučuje se na podzim vydatně vápnit páleným vápnem. Hnojení hnojem je nevhodné, raději použijte dobrý kompost. Jiřinky není dobré sázet několik let po sobě na stejné místo. Půda se jednostranně unaví a zvyšuje se tím riziko napadení hlíz chorobami. Také škůdci, např. škvoři, se rádi zabydlují na místech, kde se opakovaně pěstují jiřinky. Optimální je sázet na stejné místo až po 3-5 letech. Na předplodinu nejsou jiřinky náročné, jen brambory bych nedoporučoval, protože hlízy brambor napadají stejné choroby jako hlízy jiřin a zárodky těchto chorob přetrvávají v půdě dlouhou dobu.

Sázení hlíz

  Na nakypřeném záhonku si vyznačíme spon, ve kterém budeme sázet hlízy. Pro nízké parkové odrůdy stačí 30-40 cm, pomponkám a kaktusovitým odrůdám dopřejeme 50-60 cm vzdálenosti mezi sebou a pro velkokvěté sorty, které jsou často i mohutně olistěné, počítáme s 80-100 cm. Kdybychom sázeli jiřinky příliš hustě, ve vlhkých podzimních dnech by se na nich mohla rozšířit plíseň šedá, která likviduje i sotva rozvinutá poupata. Také již zmínění škvoři a rovněž slimáci si v přehuštěných výsadbách libují.
  Po stanovení sponu rostlin vyhloubíme jamky pro jednotlivé hlízy. Měly by být tak hluboké, aby očka na hlízách byla alespoň 10 cm pod zemí. Nelze sázet mělce, protože rostliny by se vyvracely. Dostatečná hloubka sázení je důležitá i z jiného důvodu – na podzim jsou kořenové krčky hlíz více chráněny před poškozením prvními mrazíky. Mělce zasazeným hlízám by mohly namrznout tvořící se očka pro další sezonu. Při sázení je vhodné prokypřit půdu v jamce pod hlízou, aby kořínky vyrážející z hlíz měly snadnější cestu. Když máme hlízu položenou v jamce, zalijeme ji. Můžeme také zalít až po zahrnutí, nemáme však přehled o tom, zda voda opravdu prosákla až ke spodní části hlízy, kde je nejvíce potřeba. Zvlášťě, pokud je suché jaro jaké se ukazuje letos, je dostatečné zalití při výsadbě nutné, aby výhony dobře prorazily na povrch půdy.
  Před zahrnutím doporučuji zatlouct opěrné kůly, protože kdybychom kůly přidávali později, může se stát, že se trefíme zrovna do hlízy a ta by po mechanickém poškození mohla podlehnout hnilobě.
  Jmenovky k odrůdám používáme zásadně plastové, popsané obyčejnou tužkou nebo speciálním fixem, určeným pro venkovní použití. Můžeme je zapíchnout do půdy nebo uvazovat na opěrné kůly. Nikdy nespoléhejme na papírové jmenovky nebo na naši paměť, zmatek ve jménech odrůd za to pak nestojí.





Sázení řízkovanců

  Zatímco hlízy jiřinek by měly být nejpozději do poloviny května v zemi, se sázením řízkovanců vůbec spěchat nemusíme. Specializovaná zahradnictví obvykle zasílají dobře zakořenělé řízkovance až po 15. květnu. Po jejich obdržení je ihned vybalte a podle počasí hned vysaďte, nebo zasaďte do malých květináčků a ponechejte třeba až do začátku června ve skleníku nebo pařeništi. Totéž platí i o řízcích, které jste si vypěstovali sami – nespěchejte s jejich vysazováním do volné půdy. Jsou citlivější na poškození nízkými teplotami, protože zakořenělý řízek postrádá hlízu, z které by mohly znovu vyrazit výhony, jako je tomu v případě namrznutí jiřinek pěstovaných klasicky z hlíz.
  Nebojte se řízkovance zaštípnout za druhým párem listů. Podpoříte tím rozvětvení, na záhonu budou jiřinky stabilnější. Nezaštípnutý řízek vykvete třeba již před výsadbou (např. řízkované minimignonky kvetou běžně již v sadbovačích), ale pak přijde pauza, než vykvete znovu. Zaštípnutím sice malinko oddálíte první květ, ale jiřinka pak pokvete bohatěji z více výhonů.
  Spon pro výsadbu řízkovanců platí stejný, jako pro výsadbu z hlíz. Nenechejte se svést tím, že je řízek maličký, budete překvapeni, jak rychle se bude vyvíjet a brzy dostihne rostlinu z hlízy. Přeřízkování odrůd, které se dlouho množily pouze dělením hlíz, se pozitivně odrazí na jejich růstové vitalitě a celkovém zdravotním stavu. Pro zajímavost – na podobném principu funguje i ozdravování vegetativně množených okrasných i užitkových rostlin metodou kultivace in vitro, tedy na umělé agarové půdě v laboratoři. Zjednodušeně řečeno, růstový vrchol každé rostliny “urůstá” většině degenerativních onemocnění, které se šíří ze zásobních orgánů směrem k růstové špičce. My tohoto jevu umíme využít a zdravý výhonek oddělíme od zbytku mateřské rostliny.
  Pokud jsme zdůrazňovali potřebu opory jiřinek pěstovaných z hlíz, pak opora pro jiřinky z řízků je naprostou nezbytností. Je třeba si uvědomit, že veškerá váha rostliny spočívá na jediném stonku. Dlouho se nemusí nic stát a jiřinky porostou i bez opory, ale stačí jedna letní bouřka a najdete je poválené, vyvrácené nebo zlomené. Bude pak pozdě litovat.
  Rovněž je nutná zpočátku pravidelná zálivka řízkovanců, stejně jako u jiných sazenic, než se ujmou.





Ošetřování po výsadbě

  Jiřinkám sázeným z hlíz plně postačí vláha dodaná při výsadbě. Do doby, než vyrostou výhony nad povrch půdy, je nezaléváme a půdu nekypříme. Zálivkou na těžších půdách se může vytvořit pevný škraloup, který budou výhonky obtížně prorážet. Okopáváním pro změnu riskujeme, že křehké rašící výhonky vylomíme a budeme muset čekat, až hlíza znovu obrazí.
  Jiřinky sázené z řízků zaléváme pravidelně, jak již bylo řečeno výše. Kypření půdy kolem řízkovanců jim rovněž prospěje.

  Než výhonky z hlíz vyrostou, trvá to různě dlouho - v závislosti na odrůdě, proto nebuďte netrpěliví, když se dlouho nic neděje a neodhrabávejte zem, abyste zjistili, jestli jiřinka už roste. Mohli byste ji poškodit. Pokud jste sázeli zdravou hlízu s narašenými očky, do 2-3 týdnů se určitě dočkáte.
  Pak přijde zákrok, který někteří zahrádkáři velmi nelibě nesou. Vyrašené výhony musíme protrhat. Musíme to stihnout, dokud jsou vysoké do 5 cm. Tehdy se dobře lámou a nehrozí, že při odstraňování nepotřebných výhonků pohneme se zakořenělou hlízou v zemi. Kdybychom odstraňovali nadbytečné výhonky později, riskujeme, že potrháme jemné kořenové vlášení, kterým hlíza čerpá vodu z půdy.
  Vzpomínám na jednu zapálenou zahrádkářku, která si mě pozvala, abych jí poradil s jiřinami, když zrovna rašily ze země. Vysvětlil jsem jí, že když nechá růst všechny výhony, které z hlízy vyraší, bude mít obrovské trsy zelené hmoty a květy nebudou zdaleka tak pěkné a v takovém počtu, jako na zredukovaných trsech. Paní horlivě souhlasila s tím, že chce mít pěkné květy, ať tedy dělám, co je potřeba. Přesto však po provedené “operaci” lomila rukama a spílala mi do kazisvětů, když viděla, jak její zelené kotrčky prořídly. Tatáž zahrádkářka mi však v létě přišla poděkovat, když se sama přesvědčila, že má mnohem lepší jiřinky než soused, který měl stejné odrůdy, ale na jaře výhonky neprotrhal.

  Tak tedy : pro pomponky, sasankovité, obrubové a nízké parkové odrůdy je optimální ponechat 4-5 nejsilnějších výhonů, kaktusovitým odrůdám necháme 3 výhony a velkokvěté dekorační odrůdy jiřinek pěstujeme jen z 1-2 výhonů. Přebytečné výhonky bez milosti vylomíme současným tahem a tlakem do boku. Dáváme při tom pozor, abychom nepoškodili ty výhonky, které jsme se rozhodli ponechat. Nelze přistupovat k tomuto zákroku s tím pocitem, že “je to přece škoda”, ale s tím, že děláme pro rostlinu jen to, co jí prospěje.

  Do poloviny června, kdy je vhodné jiřinky přihnojit, vcelku nepotřebujete další pěstitelské rady. V červnu si tedy budete moci přečíst další článek našeho seriálu. Do té doby vám přeji hodně zdaru a nám všem příhodné počasí pro naše květiny.








Jiřinky v červnu a v červenci

Vyvazování k opoře

V polovině června jiřinky dosáhly 80-100 cm a hlavní starostí pro nás bude včas a pevně uvázat výhony k opoře. Je dobré udělat úvazek na více místech, první asi 40-50 cm nad zemí, další ve výšce kolem 1 metru, popřípadě i výše. Nestačí připevnit výhonky jednou za celou vegetaci, protože jiřinky neustále přirůstají z bočních výhonů – za každým listem se vytvoří další a další květonosný prýt.
Zde je potřeba zdůraznit to, co už bylo řečeno v předchozích článcích - když zapomeneme nebo nestihneme vyvázat jiřinky pěstované z hlíz, není to tak zlé, zvláště pokud červnové počasí má klidný průběh bez bouřek a silného větru. Rostlina z hlízy je ukotvená v zemi více silnými výhony. Pokud však včas nevyvážeme k opoře jiřinky pěstované z řízku, stačí i menší poryv větru nebo silný déšť, aby se rostliny zlomily. Veškerá tíha řízkované jiřinky totiž spočívá na jediném výhonu. Při dobré výživě jiřinky rychle rostou a výhony jim sílí takovým způsobem, že během léta můžeme vidět, jak se směrem nahoru stonky rozšiřují a mohutní, takže ve výšce 1m mají několikanásobně větší průměr než těsně nad zemí a rostlina je nestabilní již ze svojí podstaty.
K opoře můžeme použít jakékoliv dřevěné latě, kovové nebo plastové tyče, výborný je také bambus – bambusové tyčky dlouhé 1,2 – 1,5 m jsou velice pevnou oporou a v listech se úplně ztrácí. Vyšší pořizovací náklady na oporu z bambusu se nám vrátí, protože tento materiál není potřeba impregnovat a můžeme jej používat každý rok znovu.
Na úvazek je vhodný jakýkoliv motouz – ať už umělé nebo přírodní vlákno, není dobrý obyčejný tenký drát, protože by se zařezával. Naopak velmi dobře se k uvazování hodí izolovaný drát, zvláště drát s plochým profilem - speciálně určený pro zahradu - lze jej koupit v každém hobby marketu. Tento typ zahradního drátu je často spojen s praktickým střihačem. Po skončení vegetace je možné úvazky uschovat a použít za rok znovu.
Jiným způsobem upevnění rostlin na záhonu – s kterým se setkáváme často u amerických pěstitelů jiřinek – je pěstování v dvojdrátí, princip je stejný jako u vedení vinné révy ve vinohradu – prýty se zastrkují mezi dva blízko sebe vedené dráty, v jednom nebo ve dvou patrech. Tento způsob ovšem vyžaduje vybudování pevné konstrukce, která váhu rostlin v celém řádku unese.

Kontrola zdravotního stavu jiřinek

Během června pozorně prohlížíme každou rostlinu v porostu a sledujeme změny v barvě a tvaru listů. Pokud narazíme na žlutozelené mozaiky podél listových žilek, jedná se o nebezpečnou virózu a napadenou rostlinu musíme vyrýt i s hlízou a zničit (nejlépe spálit). Virózní jiřinky mají kromě deformovaných listů i pokroucené a zakrslé výhony, takže nám tento jev nemůže uniknout. Ochrana před virózami spočívá v důsledné likvidaci mšic, třásněnek, křísů, škvorů a jiných žravých a savých škůdců, kteří virovou nákazu přenášejí. K jejich eliminaci používáme běžné insekticidy (Pirimor, Decis, Karate, atd.), přičemž se vždy řídíme přiloženým návodem. Likvidace škůdců je důležitá po celou dobu vegetace, protože k nákaze může dojít i na podzim, virus mozaiky se pak pomnoží v uskladněné hlíze a na jaře se plně projeví příznaky onemocnění. To je důvodem, proč na jaře pozorujeme špatný vývin jiřinek, které před rokem rostly bez problémů.

Přihnojování

Na stanovišti, kde jsme na podzim zaryli uleželý hnůj nebo na jaře před sázením zapravili kompost, nemusíme používat přihnojování umělými hnojivy. Na těch zahradách, kde nemáme možnost použití hnoje nebo kompostu, přihnojujeme jiřinky v polovině června plnými průmyslovými hnojivy, jako je například Cererit v dávce 30-40 g /m2. Pro kyselé půdy je vhodné hnojivo s obsahem vápníku, např. ledek vápenatý. Hnojivo aplikujeme rozhozem kolem rostlin a jemně zapravíme hráběmi do půdy. Dbáme na to, aby se granule hnojiva nedostaly do úžlabí listů, kde by popálily pupeny. Přihnojování provádíme, když je půda vlhká. Ideální je, když po zapravení hnojiva do půdy porost zavlažíme. Obyčejně stačí, když přihnojíme jen jednou, pouze v opravdu chudých půdách můžeme po 4-6 týdnech přihnojit ještě jednou, nejpozději však do konce července, aby pletiva rostlin mohla do zimy dostatečně vyzrát a během skladování hlízy netrpěly hnilobami. Když neznáme opravdový obsah živin v půdě, přihnojujeme raději méně, protože nadbytek dusíku vede k nárůstu zelené hmoty a jiřinky málo kvetou. Hlízy z přehnojených rostlin se také špatně skladují.

Zavlažování

Při zavlažování přihlédneme k faktu, odkud jiřinky pochází. Na mexických pláních je vždy dostatek slunce a méně vody v půdě. Rovněž vlhkost vzduchu je zde nízká. Jiřinky zaléváme méně často, ale velkou dávkou vody, která se musí dostat až ke kořenům. Když je suché léto, stačí zavlažit jednou za 7-10 dní dávkou asi 10 l vody na m 2. Pokud máme jiřinky například na chalupě, kam jezdíme méně často, můžeme půdu namulčovat kůrou, trávou, slámou nebo černou fólií. Mulč zadržuje vodu v půdě dlouhou dobu a také ji pomáhá prohřívat. Každodenní rosení listů jiřinek je naprosto nevhodné a vede jen k rozšíření houbových chorob, které jsou problémem zvláště v druhé polovině léta.

Řez květů

Nejranější odrůdy jiřinek k řezu rozkvétají již za 6-8 týdnů po výsadbě. Záleží na nás, jestli chceme mít menší počet velkých květů, nebo více menších. Pokud je naším záměrem vypěstovat co největší květy např. u velkokvětých odrůd, vyštipujeme postranní květy již ve velikosti hrášku. Rovněž vyštipování kaktusovitých odrůd se projeví na kvalitě ponechaných květů. U pomponek je však efekt vyštipování malý a raději je ponecháme přirozeně vyvíjet. Pro samotný řez do vázy jsou vhodné odrůdy s dlouhou květní stopkou a menším květem. Úbory řežeme nejlépe ráno, kdy jsou rostliny svěží. Vybíráme jen plně rozkvetlé úbory, kterým však ještě nezačaly zasychat spodní květní plátky. Poupata se ve váze nerozvijí a odkvétající květy rychle uvadnou. Před vložením do vázy zakrátíme stonky šikmým řezem, vždy je vhodnější ostrý nůž než nůžky. Stonky ponoříme jen asi 5 cm do vody. Trvanlivost řezaných květů velmi závisí na odrůdě, typu květu, době řezu, teplotě místnosti. Pro prodloužení životnosti jiřinek ve váze lze použít jakýkoliv přípravek na výživu řezaných květin, který se prodává v každém květinářství. Pokud použijeme výživu pro květy, vodu do vázy jenom doléváme, pokud máme jen čistou vodu, denně ji měníme.
Pokud nechceme jiřinky řezat a raději se na ně budeme dívat na zahrádce, pravidelně odkvetlé květy odstraňujeme, aby se netvořily semeníky. Odstřihnutím odkvetlého květu podpoříme nasazování nových poupat a zlepšíme tím i estetickou hodnotu rostlin.

Další ošetřování během růstu

Po vydatném dešti doporučuji opatrně vyklepat vodu z velkých květních úborů protože ty zachycují překvapivě velké množství vody a hrozí jejich zlomení. Jiřinky jsou oblíbenou pochoutkou škvorů, dokážou květy okousat kolem dokola. Na jejich polapení jsou vhodné květináče s nacpaným senem, obrácené dnem vzhůru. Škvoři se v tomto úkrytu rádi schovávají a po ránu je i s květináčem odneseme pryč ze zahrady. Když se květy jiřinek plně rozvinou, je někdy vidět střed úboru, pyl láká kromě včel i zlatohlávky. Ty neodhánějte, opravdu se živí jenom pylem a vašim jiřinkám nijak neublíží, naopak je na ně pěkný pohled.




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Drunk Blood Power - National Sentiment

(AOrgalkalisk, 8. 10. 2018 9:11)

Compression est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang par vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pas-cher-grenoble/

High Blood Insist upon associated with older people

(AglypeNemolere, 30. 7. 2018 12:14)

Torsion bras de quelqu'un est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre determination bat, il pompe le sang par vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/commande-medicament-cialis/

Re: Dotaz

(Admin, 23. 7. 2009 22:00)

Dobrý den, mohu Vám jen poradit, abyste ty jiřinky buď přesadila, nebo použila nějaká hnojiva na zkvalitnění půdy. Zkuste se zeptat v zahradnictví ;). Nashledanou. ADMIN

Dotaz

(Bronka, 23. 7. 2009 10:36)

Mám už několik let jiřiny na jednom místě jsou stále menší. Nemám možnost je ovšem přesadit jinam.Prosím o radu co by se dalo v této věci udělat? Bronislava